Kdesi v lesích
někde v lukách
Žije jedna krásná dívka
Kdesi v lesích
někde v lukách
A krásná není přezdívka
Tvé vlasy krásy známka
I oči máš jak studánka
A když na mě podíváš se
Celá potom červenáš se
Tváře hebké jako samet
Jak by ti někdo na nich zamet
S ďolíčky jako knoflíky
Výherkině miss republiky
A myslíš-li že je konec
A že už se blíží zvonec
Tak já z omylu vyvedu tě
Ještě jedna sloka na cestě
Konec byl by teď předčasný
Třeba mluvit o kráse vnitřní
Inu ke kráse co zvenku vidět není
Je jí ještě víc než vně
Myslel jsem že možné to už není
Ale evidentně to jde
Milá, chytrá, hodná
A dobré vlastnosti logické
Někdy občas nerozhodná
Však to je mi též simpatické
Navíc pečeš, hraješ, pleteš
a snad mě teď neupečeš
Vím že pletení není háčkování
Však neznám rým na háčkování
Tak abych to nějak shrnul
Nerad bych se s tebou minul
Jsi krásná zevnitř, krásná zvenku
Takovou já mám myšlenku