Kdesi v lesích
někde v lukách
Žije jedna krásná dívka
Kdesi v lesích
někde v lukách
A krásná není přezdívka
Její vlasy krásy známka
I oči jak studánka
A když na mě podívá se
Celá potom červená se
Tváře hebké jako samet
Jak by někdo na nich zamet
S ďolíčky jako knoflíky
Výherkině miss republiky
A myslíte-li že je konec
A že už se blíží zvonec
Tak já z míry vyvedu vás
Ještě na jednu sloku je čas
Konec byl by teď předčasný
Třeba mluvit o kráse vnitřní
Inu ke kráse co zvenku vidět není
Je jí ještě víc než vně
Myslel jsem že možné to už není
Ale evidentně to jde
Milá, chytrá, hodná
A dobré vlastnosti logické
Někdy občas nerozhodná
Však to je mi též simpatické
Navíc peče, hraje, plete
I když to poslední se plete
Vím že pletení není háčkování
Však neznám rým na háčkování
Tak abych to nějak shrnul
Aby mi čtenář neusnul
Krásná zevnitř, krásná zvenku
Takovou já mám myšlenku